Prebiotika, postbiotika, parabiotika — v čem je rozdíl

Probiotika

Živé prospěšné mikroorganismy, které při podání v dostatečném množství mohou přinášet prospěch hostiteli.

Prebiotika

Nestravitelná vláknina z potravy, která slouží jako „potrava" pro prospěšné střevní bakterie.

Postbiotika

Prospěšné látky, které bakterie produkují při své činnosti (např. mastné kyseliny, vitamíny).

Parabiotika

Neživé (záměrně usmrcené) bakterie, které si zachovávají schopnost komunikovat s imunitním systémem.

Mikrobiom

Společenství bilionů bakterií a dalších mikroorganismů žijících v našem trávicím traktu.

Probiotika — živé bakterie — zná dnes skoro každý. Ale co když to, co bakterie VYRÁBĚJÍ, je pro vaše střevo ještě důležitější než ony samy?

Svět střevního mikrobiomu se rychle rozvíjí a s ním přibývají pojmy, ve kterých se snadno ztratíte. Zatímco o probiotikách — živých mikroorganismech, které při podání v dostatečném množství mohou přinášet prospěch hostiteli — už většina lidí slyšela, pojmy prebiotika, postbiotika a parabiotika jsou pro mnohé stále novinkou.

Všechny tyto kategorie spolu úzce souvisejí, ale každá funguje jiným mechanismem. Zjednodušeně řečeno:

• Probiotika = živé prospěšné mikroorganismy
• Prebiotika = „potrava" pro prospěšné bakterie ve střevě
• Postbiotika = prospěšné látky, které bakterie produkují při své činnosti
• Parabiotika = neživé (inaktivované) mikroorganismy, které si zachovávají některé biologické vlastnosti

V tomto článku se zaměříme na poslední tři kategorie — prebiotika, postbiotika a parabiotika — a vysvětlíme, co o nich říká současný výzkum.

Prebiotika jsou nestravitelné složky potravy, které selektivně stimulují růst nebo aktivitu prospěšných bakterií ve střevě. Definici upřesnila Mezinárodní vědecká asociace pro probiotika a prebiotika (ISAPP) v roce 2017: prebiotikum je „substrát, který je selektivně využíván hostitelskými mikroorganismy a přináší zdravotní prospěch."

Nejlépe prostudovanou skupinou prebiotik jsou nestravitelné oligosacharidy:

• Fruktooligosacharidy (FOS) — nacházejí se v cibuli, česneku, banánech a chřestu
• Inulin — bohatým zdrojem je čekanka, topinambur, cibule a česnek
• Galaktooligosacharidy (GOS) — přirozeně obsažené v lidském mateřském mléce, vyrábějí se enzymaticky z laktózy
• Rezistentní škrob — vzniká ochlazením uvařených brambor, rýže nebo těstovin

Když prebiotika dorazí do tlustého střeva, prospěšné bakterie — zejména rody Bifidobacterium a Lactobacillus — je fermentují. Při tomto procesu vznikají mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA), především butyrát, propionát a acetát. Tyto látky slouží jako zdroj energie pro buňky střevní sliznice a podílejí se na udržování střevní bariéry.

Prebiotika v potravinách lze snadno zařadit do běžného jídelníčku:

• Česnek, cibule, pórek, chřest — bohaté na inulin a FOS
• Banány (zejména méně zralé) — obsahují rezistentní škrob a FOS
• Celozrnné obiloviny — oves, ječmen, žito obsahují betaglukany
• Luštěniny — čočka, fazole, cizrna jsou zdrojem rezistentního škrobu
• Jablka a semínka — obsahují pektin, další typ prebiotické vlákniny

Výzkum naznačuje, že pravidelný příjem prebiotické vlákniny v dávce přibližně 5–15 gramů denně může podporovat rozmanitost střevního mikrobiomu. Evropské doporučení pro celkový příjem vlákniny je 25–30 gramů denně, přičemž prebiotická vláknina tvoří její část.

Postbiotika jsou biologicky aktivní látky produkované probiotickými bakteriemi během jejich metabolické činnosti. ISAPP je v roce 2021 definovala jako „přípravek obsahující neživé mikroorganismy a/nebo jejich složky a metabolity, který může přinášet zdravotní prospěch."

Mezi nejlépe prostudovaná postbiotika patří:

• Mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA): Butyrát, propionát a acetát jsou hlavními produkty bakteriální fermentace vlákniny. Butyrát je primárním zdrojem energie pro kolonocyty (buňky tlustého střeva) a podílí se na udržování integrity střevní bariéry.
• Bakteriociny: Antimikrobiální peptidy produkované některými probiotickými kmeny, které mohou pomáhat regulovat složení střevní mikroflóry.
• Exopolysacharidy (EPS): Polysacharidy produkované bakteriemi, které se podílejí na tvorbě biofilmu a mohou mít imunomodulační vlastnosti.
• Vitamíny: Střevní bakterie produkují některé vitamíny skupiny B (B12, folát, biotin) a vitamín K2.
• Enzymy: Bakteriální enzymy, které mohou napomáhat trávení složitějších živin.

Zajímavou vlastností postbiotik je, že neobsahují živé bakterie. To jim dává praktické výhody: lepší stabilita, žádná nutnost chlazení a minimální riziko nežádoucích reakcí. Postbiotika se proto stávají předmětem intenzivního výzkumu, zejména pro osoby s oslabenou imunitou, u nichž může být podání živých bakterií méně vhodné.

Výzkum postbiotik je nicméně stále v relativně rané fázi. Většina důkazů pochází z laboratorních studií a menších klinických pozorování. Rozsáhlé randomizované kontrolované studie u lidí jsou teprve v přípravě nebo v raných fázích.

Parabiotika (někdy označovaná jako „ghost probiotics") jsou mrtvé bakterie, které si zachovávají schopnost komunikovat s imunitním systémem. Bakterie jsou záměrně usmrceny teplem, UV zářením nebo tlakem, ale jejich buněčné struktury — stěny, membrány, povrchové proteiny — zůstávají nedotčené.

Proč se vědci parabiotiky zabývají:

• Buněčné struktury interagují s imunitním systémem: Výzkum naznačuje, že povrchové struktury bakterií mohou interagovat s receptory imunitních buněk ve střevní sliznici, i když je bakterie neživá.
• Bezpečnost: Protože parabiotika neobsahují živé organismy, odpadá teoretické riziko u lidí s oslabenou obranyschopností.
• Stabilita: Inaktivované mikroorganismy jsou stabilnější — nevyžadují chlazení a mají dlouhou trvanlivost.

Příklady studovaných parabiotik zahrnují tepelně inaktivované kmeny Lactobacillus plantarum, Lactobacillus rhamnosus a Bifidobacterium breve. Některé studie naznačují, že tepelně inaktivované laktobacily mohou ovlivňovat imunitní odpověď podobně jako jejich živé protějšky — ale výsledky jsou předběžné a vyžadují potvrzení v rozsáhlejších studiích.

Parabiotika vs. postbiotika: Tyto dva pojmy se občas zaměňují, ale existuje rozdíl. Postbiotika jsou látky produkované bakteriemi (metabolity), zatímco parabiotika jsou samotné neživé bakterie (celé buňky nebo jejich fragmenty). V praxi se obě kategorie mohou překrývat — přípravek může obsahovat jak inaktivované buňky, tak jejich metabolity.

Pro lepší orientaci shrnujeme klíčové rozdíly mezi všemi čtyřmi kategoriemi:

Všechny čtyři kategorie spolu souvisejí a vzájemně se doplňují. Prebiotika živí probiotické bakterie, které produkují postbiotika. Parabiotika představují alternativní přístup pro situace, kdy živé bakterie nejsou vhodné.

Výzkum v oblasti postbiotik a parabiotik je dynamický, ale stále relativně mladý. Většina zdravotních tvrzení pro tyto kategorie dosud nebyla schválena regulatorními orgány v EU. Při výběru doplňků stravy je proto vhodné být obezřetný vůči nadneseným marketingovým slibům a orientovat se podle vědecky podložených informací.

Nejjednodušší způsob, jak podpořit střevní mikrobiom prostřednictvím prebiotik, je pestrá strava bohatá na zeleninu, ovoce, luštěniny a celozrnné obiloviny. Pokud máte zájem o probiotika, postbiotika nebo parabiotika ve formě doplňků stravy, konzultujte výběr se svým lékařem nebo nutričním terapeutem.

Pokud hledáte cílenou podporu střevního mikrobiomu, důležitým kritériem je forma podání a přítomnost prebiotik v přípravku. Více o tom, jak se probiotika vyvinula od prvních kultur po moderní biofilmovou technologii, se dozvíte v našem článku o probiotikách 4. generace.